O biosyntetické psychoterapii

Somatické základy biosyntetické psychoterapie

Vznik somatické psychologie je spojen se jménem Wilhelma Reicha, který formuloval koncept charakterových pancířů – svalových bloků bránících vnitřnímu proudění. Je zajímavé a pro současnou psychoterapii poučné, že jím objevené zóny napětí odpovídají pozici energetických center ve východním pojetí. Pracoval s dechem a stresovými pozicemi, čímž dosahoval uvolnění nahromaděného napětí. Cílem, stejně jako dnes, byla pulsace – přirozený vnitřní pohyb uvolněného organismu.

Na základě jeho práce se zrodily další přístupy – především bioenergetika Alexandra Lowena a Johna Pierrakose. Ty rozvíjely práci s volními pohyby, různými pozicemi a cvičeními, jejichž cílem bylo uvolnění nahromaděné energie. Problémem ale zůstává, že uvolněním energie neřešíme problém, který zablokování způsobil. Úleva je proto pouze dočasná, příčina vzniku bloků není řešena. Snaha o odstranění těchto nedostatků, vedla ke vzniku nového integrativního směru – biosyntetické psychoterapie (biosyntézy). Na její vznik měly podstatný vliv také objevy Francise Motta a Franka Lakea v oblasti prenatálních a perinatálních procesů. Podstatný je také vliv Stanleye Kelemana, jeho výzkumu interakce těla a emocí, což je shrnuto v knize „Anatomie emocí“, jejímž hlavními principy jsou procesuální přístup a integrace emocí, vědomí a tělesných projevů. V práci vychází z vnitřních signálů a pohybových projevů, které za pomoci různých technik rozvíjí. Spíše než na patologii se orientuje na vnitřní zdroje.

Jak probíhá terapie

V psychoterapeutické práci se vedle verbální analýzy užívá také práce s pohybem, dotekem, dechem, imaginací. Vedle uvolnění bloků je důraz kladen na opětovné sladění základních životních procesů. Cílem je dosažení emočního vycentrování, optimalizace svalového napětí a koordinace, dosažení vyváženosti jak v těle, tak v širším životě.

Současná somatická psychoterapie, které je biosyntetická psychoterapie součástí, je více procesuální tzn., že vychází z bezprostředního dění v těle a psychice, navazuje na ně a rozvíjí ho. Klient má neustálou kontrolu nad děním, rozhodující jsou jeho vjemy a prožitky v přítomné chvíli. Vědomé a podvědomé je tak více v rovnováze, vychází se z individuálních dispozic, využívá se vnitřních zdrojů klienta.

Pro orientaci a utváření strategie v průběhu terapeutické konzultace je využíván koncept životních segmentů.

Osobnost člověka je formována interakcí a sjednocením sedmi základních segmentů života. Každý ze segmentů se zaměřuje na jinou oblast životní zkušenosti a odlišně se také projevuje. Každá z životních oblastí se může ve struktuře osobnosti projevovat dvěma základními způsoby: jako uzavřený nebo jako otevřený systém. Uzavřenost způsobuje problémy ve struktuře osobnosti, fyzickou inhibici (svalové spasmy, vegetativní problémy, narušení pulsace a vitality), mentálním omezením. Otevřený systém naopak zrcadlí psychický kontakt (se sebou i druhými), vitalitu, srdečnost a bohatou emocionalitu. V následujícím diagramu jsou životní segmenty uvedeny schematicky. Z nich vychází sedmero způsobů terapeutické práce a navazující široké spektrum používaných metod.

Základním cílem biosyntetické psychoterapie je co nejvíce se přiblížit jádru a s ním spojeným kvalitám. Zde leží zdroj vnitřní síly a nasycení. Zde je počátek fyzického, duševního i duchovního uzdravení.