Potkat se, zpomalit, sdílet. Skupina pro ženy poskytne bezpečné prostředí a dá nahlédnout pod povrch věcí, které v běžném životě nevidíme

V únoru 2023 otevíráme první víkendové setkání ženské skupiny. Jak bude probíhat, proč může být pro ženy přínosné sdílet v bezpečném kruhu ostatních žen a co dále můžete od těchto dvou víkendů očekávat? Ptali jsme se jedné z lektorek skupiny, psychoterapeutky Markéty Charvátové.

Proč je podle vás pro ženy přínosné scházet se v uzavřeném kruhu žen? 

Smyslem je potkání se, zpomalení, sdílení. Někoho může uzavřený kruh žen děsit, někoho přitahovat. Často se setkávám s představou, že ženské kruhy jsou o menstruaci a cyklu. Bezesporu to sem také patří, ale nejde jen o to. Ženské kruhy jsou mnohem více o hledání vnitřních zdrojů, propojování se se svými kořeny, se ženami, které nás předchází, i s těmi, které jsou či budou před námi. Žena se ocitá v mnoha rolích – matka, manželka, dcera, vnučka atd. a v každé roli má nějaké výzvy, příležitosti a zkušenosti, které jsou posilující. A to je něco, z čeho se můžeme vzájemně těšit.

Jsou ženy podle vás skutečné schopné otevřít se ve společnosti úplně cizích žen, navíc ve věkově smíšené skupině, kde se odlišují také životními zkušenostmi? 

Já to vnímám jako výhodu. Vzájemně se generačně můžeme propojit, inspirovat, zavzpomínat na to, co bylo, když jsem byla mladší, toužit a těšit se na to, co bude, až budu starší, ale především být teď a tady, v přítomnosti, s tím, jaké je to teď. Setkání není jen o těžkostech a bolestech, je často o hezkých věcech v našem životě, o tom, co se daří, a také hodně o humoru, nadhledu a podpoře.

Na co se ženy, které se přihlásí do skupiny, mohou hlavně těšit? 

Na tělovou práci, práci s hudbou a tancem, na vzájemnou péči o sebe i ostatní. Pojďme spolu pobýt a třeba neočekávat nic. Jen být v tichu nebo s hudbou, zkoumat, co se vynoří.

Je skupina vhodná i pro ženy, které třeba hudbě či tanci příliš neholdují? Nebo těm, které nejsou schopné svoje tělo příliš vnímat a pracovat s ním? 

To je častá naše zkušenost, že žijeme ve společnosti, kde jsme opakovaně vystaveni nějakému hodnocení, jestli vnímám dost nebo málo. Jestli můžu tancovat, když tancovat neumím. To je přesně to, co chceme ukázat. Že je tolik druhů tance, kolik je tanečníků. Že neexistuje žádná správná cesta, jak se pohybovat, jak se vnímat, chceme nabídnout spontánní práci s hudbou a tělem, zkoumat vnitřní impulzy bez hodnocení. Už jen představou tance tančíme.

Máte naplánovaná nějaká typická "ženská" témata, kterým se ve skupině chcete věnovat, nebo průběh bude dán tím, s čím přijdou samy ženy? 

Typická témata nemáme, spíš to bude o sebepéči, vydechnutí si. Já spíš sázím na to, s čím přijdou samy ženy, co společně „uvaříme“.

V poslední době se otevírá celá řada "ženských skupin" a různých ženských setkávání, myslíte si, že je to přesně to, co ženy v individualizované společnosti potřebují? 

Nejen ženy, já se domnívám, že to potřebují všichni lidé. Potřebujeme být pospolu.